k následnému bilingvismu (po naučení a přijetí prvního jazyka nastává

osvojení druhého), bývá to někdy označováno jako diglotismus. Nejčastěj–

ší je bilingvismus souběžný, kdy se v podstatě neliší osvojení dvou jazyků

od osvojení pouze jednoho. Důležitá je především přijatá strategie. Dítě si

zejména musí osvojit tuto strategii, aby mu umožnila odlišit tyto dva jazy–

ky od sebe (Swain, 1977).

Swain se domnívá, že určité jazykové opoždění bilingvních dětí je nor–

mální, protože se musí naučit odlišit od sebe specifická pravidla dvou jazy–

ků. Pro bilingvní dítě je součet lingvistických struktur, které se má naučit

ovládat, vyšší než v případě jednoho mateřského jazyka. Bilingvní dítě se

tedy v jazykovém vývoji ve skutečnosti nezpožďuje, ale je lépe přijímat

jeho realitu „bilingvismu jako mateřského jazyka“. 

Zdá se, že dosud nejefektivnější strategii k přijetí dvojjazyčnosti posky–

tuje zmíněné „Grammontovo pravidlo“, podle něhož se na jednu osobu ho–

voří stále týmž jazykem (Grammont, 1902).

Jazykový vývoj bilingvních dětí

V roce 1966 řekl Brunner: „Jdeme od komunikace k jazyku.“ Učíme se

mluvit jen jednou, důležité je naučit se to dobře. Postupujeme od nespočet–

ných jazykových aktů, které se pomalu organizují a strukturují. Z toho vy–

plývá, že dítě vystavené dvěma jazykům nemá důvod k tomu, aby se jeho

jazykový vývoj opozdil či narušil. Dítě se musí naučit rozlišovat existující

jazykové kódy (Brunner, 1966).

V jazykovém vývoji bilingvního dítěte je možné rozlišit několik etap, které

popsal Saunders (Saunders, 1982):

1. stadium trvá zhruba od objevení řečových aktivit do dvou let. 

Až do 18 měsíců dítě vyslovuje hlavně izolovaná slova. Zhruba do dvou

let potom trvá období dvouslovních asociací. Během tohoto stadia vlastní

dítě jediný lexikální soubor, který obsahuje slova vypůjčená z obou jazyků.

Jeho aktivní slovník je avšak omezený. Když vysloví nějaké slovo v jednom

jazyce, obecně je neschopno podat jeho náhradu v jazyce druhém. 

Saunders uvádí, že naneštěstí již v tomto raném stadiu, definovaném

jako „indeterminované kódování“, když dítě pojmenovává věci kolem sebe

nezávisle v kterémkoliv jazyce (zřídka v obou), se někteří rodiče znepoko–

jují a začínají si stěžovat na to, že jejich dítě nehovoří správně ani jedním

ze dvou jazyků. Je proto důležité vědět, že to, co se děje v tomto období,

není žádnou úchylkou ani vzácností. Dítě v tomto věku považuje tyto dva

44